Plachtaři ke svému létání, nejen soutěžnímu, potřebují hlavně vhodné počasí, a to především termiku – stoupavé proudy. Ty se tvoří v důsledku ohřívání vzduchové hmoty na povrchu země slunečním svitem.
Indikací existujícího stoupavého proudu je vznik mraku – kumulu (ohřátý stoupající vzduch obsahuje vlhkost a se vzrůstající výškou obvykle klesá teplota; až se stoupající vzduch dostatečně ochladí, dojde ke kondenzaci vlhkosti a tím vzniku mraku – kumulu).
Pod takovýto mrak plachtař s větroněm přiletí a kroužením ve stoupavém proudu získává výšku pro další let; tj. po nastoupání tuto výšku přeměňuje v rychlost v klouzavém sestupném letu.
Díky tomuto termickému “motoru” se můžeme s větroněm vydat na mimoletištní traťový let, tzv. přelet. Jedná se převážně o uzavřenou trať s 1 – 4 otočnými body. Při vhodných meteorologických podmínkách se dle technických parametrů daného větroně dá za využití termiky ulétnout standardně vzdálenost 200-300 km, s výkonnějšími kluzáky se létají přelety o délce 500 km i více. Ti nejlepší piloti dokážou v našich zeměpisných podmínkách uletět vzdálenost i 1000 km.
Termické počasí (duben – září) začíná kolem 10-12 hodiny dopolední a je využitelné v závislosti na délce dne, do cca 17-19 hodin odpoledne. Síla stoupavých proudů (rychlost stoupání) bývá u nás kolem 2-4 m/s, občas se dá nalézt i stoupání 5-6 m/s. Dosažitelná výška (výška spodní základny mraků) je 1200 – 1800m nad zemí, při výborných podmínkách lze dosáhnout i výšky kolem 3000m nad mořem (z hlediska rozdělení vzdušného prostoru pro různý druh provozu se větroně mohou standardně pohybovat maximálně do letové hladiny FL95, což je 2900m nad mořem).
Závody
Každou sezónu probíhají po patronací AeČR (Aeroklub České republiky) pohárové a republikové soutěže, jejímiž pořadateli jsou místní aerokluby.
Průběh soutěžního dne je následující: meteorolog každé ráno provede analýzu počasí a na základě jeho údajů a s ohledem na aktivity ostatních uživatelů vzdušného prostoru (především armády) se naplánují tratě pro jednotlivé třídy (kluzáky dle svých výkonnostních parametrů jsou rozděleny do několika tříd). Mezitím probíhá příprava kluzáků (skládání, plnění vodní přítěží, vážení) a jejich transport na startovní rošt – grid.
Obvykle v 10 hodin dopoledne probíhá briefing, kde jsou soutěžící seznámeni s předpovědí počasí, rozdělením vzdušného prostoru a jsou oficiálně vyhlášeny letové úlohy. Poté následuje přesun všech zainteresovaných na grid a čekání na termiku.
Jakmile to počasí dovolí, jsou zahájeny hromadné vzlety jednotlivých tříd. Kluzáky jsou motorovými letadly během cca hodiny vyvlečeny obvykle do výšky 600m nad terénem do určených prostorů vypnutí, kde navazují do stoupavých proudů a vyčkávají na otevření startu – odletové pásky (pomyslná čára obvykle o délce 6km). Ta je otevřena 20 minut po vzletu posledního kluzáku dané třídy. Od tohoto okamžiku se mohou soutěžící dle své úvahy kdykoliv vydat na trať.
Po dosažení cíle – příletu (ty bývají divácky zajímavé především při dolétávání vícero kluzáků společně) každý soutěžící odevzdává záznam svého letu k vyhodnocení rozhodčímu (pro záznam se používá zařízení logger, což je zabezpečená GPS navigace s tlakovou sondou pro záznam výšky).
Nedoletí-li kluzák do cíle, ale přistane na poli nebo jiném letišti, následuje výjezd “transportního družstva” a doprava rozloženého kluzáku zpět na domovské letiště.
Letové úkoly jsou dvojího typu; klasická rychlostní disciplína po deklarované trati (racing task) a nebo rychlostní úloha přes určené prostory (AAT).
Racing task je disciplína, kdy je přesně definovaná trať otočnými body (pomyslné vertikální válce s poloměrem 500m), přes které musí soutěžící v daném pořadí “protnout”. Vítězí ten, kdo na trati dosáhne nejvyšší rychlost.
Při AAT disciplíně jsou stanoveny prostory – sektory (např. kruhy nebo kruhové výseče o poloměru jednotek až desítek kilometrů), do kterých musí soutěžící ve stanovém pořadí vletět a je zároveň určena doba letu, např. 3 hodiny. Při této disciplíně si každý závodník volí trať dle své úvahy s ohledem na meteorologické podmínky a velikost sektorů – laicky řečeno, každý letí jinudy a jinam. Vítězí ten, kdo ve stanoveném čase uletí nejdelší vzdálenost.
Jednotlivé výkony se hodnotí (bodují) dle pravidel soutěžního řádu: boduje se uletěná vzdálenost a dosažená rychlost; tyto body se poté ještě upravují pomocí různých koeficientů, především dle výkonnosti daného kluzáku – větroně.
Celostátní plachtařská soutěž – CPS
CPSka, která má dlouholetou tradici, umožňuje srovnání pilotů a aeroklubů při sportovním létání z vlastního letiště. Do výsledného hodnocení se započítávají tři nejlepší výkony pilota za daný kalendářní rok. Hodnocení přihlášených letů probíhá dle schválených pravidel CPS a o výši bodů za let rozhoduje vzdálenost, rychlost a dodržení deklarace letu (před vzletem naplánovaná trať).
Volba trati je individuální záležitostí každého pilota. K vyhodnocení výkonu se používá záznam ze zařízení logger.